chov agama vousatá

chov agama vousatá a želvy

Suchozemské želvy

Suchozemské želvy

Jak chovat suchozemské želvy

Želvy (Testudines) se od ostatních plazů liší hlavně tím, že jejich tělo je chráněno kostěným krunýřem. Ten se vyvinul z jejich žeber. Nejstarší druhy suchozemských želv žily před asi 220 miliony let, v období triasu. V dnešní době žije na světě kolem 300 druhů želv, některé druhy jsou již silně ohrožené. Suchozemské želvičky mohou dorůst až do velikosti mořských želv. Želvy jsou studenokrevní živočichové. To znamená, že teplota jejich těla se mění podle okolní teploty. Jsou dlouhověké, některé želvy se dožily i více než 180 let.V české krajině se vyskytuje asi osm druhů suchozemmských želv

želvy suchozemské

Chov želv krok za krokem

Želvičku si nikdy nekupujte přes inzertní servery a nedoporučují se ani zverimexy. Přes inzertní servery jsou vám schopni želvu poslat i poštou a ve zverimexech bývají prodavači experti přes všechna zvířata, ale zároveň do hloubky moc nerozumí žádnému druhu pořádně. I proto se může stát, že si koupíte želvičku, která dlouho nepřežije. Ideálním řešením je proto koupení želvy od chovatele, který želvičky množí. To je proto známka kvality chovu, protože pro želvičky dokáže vytvořit příjemné životní prostředí.

1) Jak želvičku přepravujeme

Na přepravu mladých želviček je nejvhodnější malá krabice, pokud možno neprůhledná. Tam se sebou želvičky moc neházejí. Protože je krabička neprůhledná, želvičky se nobojí a jsou v klidu. Pro mláďátka do cca jednoho roku je ideální krabička od margarínu. Do víčka udělejte několik dírek kvůli přístupu vzduchu. Na dno zmuchlejte papírové kapesníčky nebo ubrousky, nebo trošku jemného sena. Pokud pojedete autem, krabičku nedávejte k oknu a ke klimatizaci. Pokud venku mrzne a nejedete autem, použijte na přepravu vhodný thermobox, do kterého umístěte vedle krabičky se želvičkou také ohřívací láhev s teplou vodou. Předem si doma ověřte, jaká v thermoboxu bude zhruba teplota a jak dlouho tam taková teplota vydrží.

2) Jaké druhy želviček chováme

Je mnoho druhů suchozemských želv. Evropské druhy - Želva vroubená (Testudo marginata) a Želva zelenavá (Testudo hermanni boettgeri), Asijský druh - Želva čtyřprstá (Agrionemys horsfieldi), Africký druh - Želva pardálí (Stigmochelys pardalis babcocki), druh z Jižní Ameriky - Želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria). Dále zástupce původně z USA - Želva karolínská (Terrapene carolina triunguis) - tento druh je v ČR poměrně vzácný. Ale přitom se jedná o snadno chovatelné a přitom velmi atraktivní želvy. Želvy rodu Testudo a Agrionemys mají podmínky a nároky na chov velice podobné a jedná se o zimující druhy. Želvy rodů Stigmochelys a Chelonoidis nezimují a mají podmínky a nároky komplikovanější. Želvy rodu terrapene jsou úplně "speciální" druh.

3) Ubytování pro vaši suchozemskou želvičku

Pro chov suchozemské želvy je nejvhodnějším chovným zařízením do domácích prostorů jednoznačně terárium, želví stůl nebo prostorný plastový box (dle druhu želvy). Pro začátek doporučuji ubytování o rozměrech alespoň 80x40 cm, takový prostorný box vám vydrží pro chov až na 2-3 roky. Pokud plánujete druh nezimující želvičky, a zimní období želvička stráví ve svém "bytě", po cca 2-3 letech pořídíte ubikaci větší, prostornější, vše záleží na druhu chované želvičky.

K vyhřívání želvám postačí obyčejná reflektorová žárovka. Není tak důležité s jakou watáží, ale pod žárovkou musí být na substrátu 35-38 °C. Pokud ubikace potřebuje i osvětlit, bude potřeba pořídit i lineární zářivku (nejméně 20 W). Pokud nemáte možnost venkovního výběhu, kde by se želvička jednou za týden proběhla, nebo pokud vlastníte nezimující druh želvy, musíte řešit i zdroj UV paprsků. Nechoďte do zverimexu pro lineární UV zářivku, přes internet kupte vhodnou UV výbojku.

Jaký pořídit vhodný substrát do terária? Je vhodné ubikaci rozdělit na dvě části - suchou (kde jsou malé oblázky a nad kterou je pověšen vyhřívací zdroj) a vlhkou (pro želvičky uhlířské a karolínské zvolíme vlhký substrát po celé ploše). Lze použít: lignocel smíchaný s pískem, bezprašné hobliny, popřípadě směs lesní hrabanky, písku, ornice. Substrát musí být vždy dostatečně vlhký. Do takového substrátu se na noc želvičky zahrabávají.

terarium

Pro krmení želviček je nejlepší mělký talíř, miska či veliký plochý kámen. Pro nadrcené skořápky nebo drcená sepiová kost, také těžká malá miska.
Pokud můžete, investujte do chovu dvou i více želviček. Ve dvou (či ve skupině) budou žít želvičky mnohem plnohodnotnější a bohatší život než samotné.
Venkovní výběh je nezbytnou součástí chovu želv. Jsou však i druhy, které lze při správných podmínkách chovat celoročně doma.
 
 

4) Jaký druh želvy si mám vybrat?

Vybírejte si raději mezi nezimujícími druhy suchozemských želviček. Pokud přece jen chcete zimující druh, bude třeba dopřát želvičce alespoň pozvolný, dlouhodobý "odpočinek". Želvy ale bez zimování z dlouhodobého pohledu strádají, neprospívají a nedokáží se snadno rozmnožovat.
Pokud nemáte možnosti venkovního nebo balkónového výběhu, je to veliká nevýhoda. V tomto případě je lepší si vybrat z druhů, které se dorůstají jen malých rozměrů. Pokud jste ale ochotní želvě poskytnout dostatek velkého prosotru a také investovat do potřebného vybavení terária, můžete jim takto zajistit vyhovující podmínky.

5) Čím želvičku krmíme

ovoceVětšina suchozemských želv jsou býložravci, potřebují stravu bohatou na vlákninu rostlinného původu, naopak chudší na bílkoviny a cukry. Pro suchozemské želvičky je jako základní potrava nejvhodnější ta, která má podíl vápníku proti fosforu v poměru 2/1 a větším. Základní potravou jsou pampelišky, jitrocel, jetel, řebříček, vojtěška, čekanka, hluchavky, bodláky a další rostliny, jako např. kokoška.
Správná strava je velmi důležitá pro nutriční nároky našich želviček.
Z lesa můžeme přinést listy a plody, jako např. maliny, ostružiny, nebo houby i s červíky, atd. Ze zahrady pak planá jablka a nebo hrušky, na podzim přineseme šípky. Čím širší výběr vhodné potravy želvám dopřejeme, tím budou zdravější a vitálnější.

Pro želvy je velice oblíbenná činnost právě hledání dobré a chutné potravy v přírodě. Také i ve výběhu, je to činnost, kterou provádí po většinu aktivního času. Želva ve venkovním výběhu za pěkného počasí vylézá z boudy, šmejdí po výběhu a hledá si potravu. Když ji najde, párkrát si ukousne a hledá dál. Želvy samy poznají, jaké složení stravy právě v daném ročním období potřebují.

Různé druhy suchozemských želv mají různé potravinové nároky. Například želvy rodu Testudo a Agrionemys horsfieldi mají podobné chutě, ale želvy pardálí budou mít jídelníček o trochu chudší. Strava želv uhlířských je zase naopak bohatší.

Pro správný růst a vývoj želv je nutné, aby měly možnost doplňovat vápník. Nejlepším zdrojem jsou nadrcené vaječné skořápky, ošetřené před podáním v mikrovlce - abychom předešli salmonele. Vhodná je také sépiová kost, o kterou si zároveň obrušují želvičky zobák.

I želvám ve venkovních výbězích hážeme vaječné skořápky i nenadrcené, hravě si s nimi poradí.
V zimním období, kdy strava není tak rozmanitá, přidáváme cca jednou za deset dní několik granulek určených pro suchozemské želvy.

 

drcená sepiová kostzeleninašípek
 
Nevhodné potraviny jsou: veškeré citrusy, pečivo, piškoty, kompoty, vajíčka, tvaroh, jogurty.

Voda a suchozemské želvy

Potřebuje suchozemská želva pít? Samozřejmě! Ve venkovních výbězích pro odrostlé želvičky umístíme veliké plastové květníkové podmisky. V teráriích můžeme rozmístit různé menší misky, nebo u úplných prťátek mělké talířky. Důležité je velice dbát na hygienu, vodu denně měníme, nebo i pokaždé, když je znečištěná.

6) Zimování suchozemských želv

Zimování vyžadují hlavně želvy rodu testudo (želva stepní, žlutohnědá..). Rod geochelone (želva leopardí) se naopak bez zimování docela dobře obejde. Želvičky je možné zimovat po dosažení 2-3 roku věku, vše závisí na kondici a zdravotním stavu želviček.

Zimování probíhá pomalu a postupně. Od října musíme plynule začít želvám snižovat okolní teplotu (světlo zapínáme stále na kratší a kratší dobu) a zároveň jim zmenšujeme příděl potravy. Častěji želvičky koupeme, aby se co nejvíce a nejlépe vyprázdnily. Po měsíci můžeme přistoupit k zimování. Želvičku přemístíme do bedničky se substrátem, který snadno udržuje vlhkost a přikryjeme terárium prodyšnou látkou tak, že uvnitř bude tma. Ideální teplota pro zimování želv je kolem 2-6°C a celé zimování by mělo trvat asi 3-4 měsíce.

7) Rozmnožování želviček

Želví namlouvání
K úspěšnému rozmnožení je velmi důležité zimování želvy. Zimování podpoří její jarní aktivitu a rozmnožovací pud. V případě, že na jaře pozorujeme zápasy dvou želv, nejspíš dva samci bojují o samici. Poražený samec končí na zádech a vítěz má právo se pářit se samicí. Námluvy probíhají tak, že samec samici honí, kouše jí do hlavy a do noh, vráží do ní krunýřem. Jakmile se samice zastaví a čeká na samečka, ten se na ni vyšplhá a pevně ji obemkne předníma nohama. Po napáření sameček od samičky odchází. Želvy jsou jinak samotářské a zájem o sebe jeví jen v období rozmnožování, na jaře po skončení zimování. Pokud želvičky tedy nechováte pohromadě, měli byste je alespoň v tuto dobu připustit. Želvičky se rozmnožují až od pátého roku věku. Samce želvy poznáme podle toho, že samec má delší a tlustší ocas a řitní otvor má dále od konce karapaxu.

Kladení vajec
Samice naklade 3-100 vajec do písku nebo substrátu, měl by být pro ni v teráriu připravený. Po nakladení všech vajec je přemístěte do inkubátoru. Nejvhodnější teplotou pro vývoj zárodku je 23-29 °C. Pečlivě ji překontrolujeme teploměrem a podle potřeby ji upravíme. Důležitá je také přiměřená vlhkost. V případě velkého množství nakladených vajec si můžete inkubátor vyrobit třeba ze staré lednice a vajíčka do něj naskládat. Kdybychom nechali okolní substrát vyschnout, vyschla by i vajíčka, jejich skořápka je prodyšná. Naopak příliš vlhkosti znamená nebezpečí, že vajíčka zplesniví. Jestliže se nám podaří překonat tato úskalí, budeme odměněni pohledem na krásné novorozené želvičky.
Mláďata želv se vylíhnou po 80-130 dnech, pomocí tzv. vaječného zubu, který jim asi po týdnu upadne. Mláďata by měla mít dostatek vitaminů A, C, D a vápníku. Mláďátka nedávejte ihned k dospělým, připravte pro ně samostatné terárium. K dospělým želvám je přemístěte cca po měsíci.

8) Nemoci

Když vaše želva začne vykazovat příznaky nějakého onemocnění, okamžitě ji přemístěte do karanténní bedýnky. V té by měla být denně vyměňována voda a udržována stálá teplota okolo 27°C. Pečlivě sledujte její chování.

Nejčastějšími onemocněními jsou tato:
Avitaminóza (nedostatek vitaminů), která je častá u mláďat. Onemocnění se jmenuje křivice (rachitida). Léčba ne vždy pomáhá, proto je nutné veterinární ošetření. Želvy potřebují dostatek vápníku, vitaminů A a D. Nedostatek vápníku se pozná podle toho, že jim měkne krunýř.
Plísně jsou časté po různých poraněních. Prevencí plísní je čas od času vykoupání v mírně sladké vodě a přísné dodržování čistoty.
Cizopasníci (parazité)se rozdělují na vnitřní a vnější. Vnější můžou být klíšťata. Nebezpeční jsou právě tím, že způsobují poranění, která jsou vstupem pro infekci. Vnější parazity vždy musíme mechanicky odstranit. Vnitřní paraziti se do těla dostanou s potravou. V takovém případě se o vhodném způsobu léčby poradíme s veterinářem.
Někdy může dojít k zánětu spojivek, očnímu zákalu a při zanedbání léčby to může vést až k oslepnutí. Proto dbejte na čistotu a správnou výživu.
Trávicí potíže se projevují průjmy nebo zácpou a také nestrávenou potravou v trusu želv. Příčin může být mnoho - infekce, cizopasníci, špatná strava, ale i šok, či prudké zakolísání teploty. V těchto případech se poraďte s veterinářem nebo se zkušeným chovatelem o vhodné léčbě.