Jak chovat suchozemské želvy
Chov želv krok za krokem
1) Jak želvičku přepravujeme
2) Jaké druhy želviček chováme
3) Ubytování pro vaši suchozemskou želvičku
Pro chov suchozemské želvy je nejvhodnějším chovným zařízením do domácích prostorů jednoznačně terárium, želví stůl nebo prostorný plastový box (dle druhu želvy). Pro začátek doporučuji ubytování o rozměrech alespoň 80x40 cm, takový prostorný box vám vydrží pro chov až na 2-3 roky. Pokud plánujete druh nezimující želvičky, a zimní období želvička stráví ve svém "bytě", po cca 2-3 letech pořídíte ubikaci větší, prostornější, vše záleží na druhu chované želvičky.
K vyhřívání želvám postačí obyčejná reflektorová žárovka. Není tak důležité s jakou watáží, ale pod žárovkou musí být na substrátu 35-38 °C. Pokud ubikace potřebuje i osvětlit, bude potřeba pořídit i lineární zářivku (nejméně 20 W). Pokud nemáte možnost venkovního výběhu, kde by se želvička jednou za týden proběhla, nebo pokud vlastníte nezimující druh želvy, musíte řešit i zdroj UV paprsků. Nechoďte do zverimexu pro lineární UV zářivku, přes internet kupte vhodnou UV výbojku.
Jaký pořídit vhodný substrát do terária? Je vhodné ubikaci rozdělit na dvě části - suchou (kde jsou malé oblázky a nad kterou je pověšen vyhřívací zdroj) a vlhkou (pro želvičky uhlířské a karolínské zvolíme vlhký substrát po celé ploše). Lze použít: lignocel smíchaný s pískem, bezprašné hobliny, popřípadě směs lesní hrabanky, písku, ornice. Substrát musí být vždy dostatečně vlhký. Do takového substrátu se na noc želvičky zahrabávají.

Pokud můžete, investujte do chovu dvou i více želviček. Ve dvou (či ve skupině) budou žít želvičky mnohem plnohodnotnější a bohatší život než samotné.
Venkovní výběh je nezbytnou součástí chovu želv. Jsou však i druhy, které lze při správných podmínkách chovat celoročně doma.
4) Jaký druh želvy si mám vybrat?
Pokud nemáte možnosti venkovního nebo balkónového výběhu, je to veliká nevýhoda. V tomto případě je lepší si vybrat z druhů, které se dorůstají jen malých rozměrů. Pokud jste ale ochotní želvě poskytnout dostatek velkého prosotru a také investovat do potřebného vybavení terária, můžete jim takto zajistit vyhovující podmínky.
5) Čím želvičku krmíme
Většina suchozemských želv jsou býložravci, potřebují stravu bohatou na vlákninu rostlinného původu, naopak chudší na bílkoviny a cukry. Pro suchozemské želvičky je jako základní potrava nejvhodnější ta, která má podíl vápníku proti fosforu v poměru 2/1 a větším. Základní potravou jsou pampelišky, jitrocel, jetel, řebříček, vojtěška, čekanka, hluchavky, bodláky a další rostliny, jako např. kokoška.
Správná strava je velmi důležitá pro nutriční nároky našich želviček.
Z lesa můžeme přinést listy a plody, jako např. maliny, ostružiny, nebo houby i s červíky, atd. Ze zahrady pak planá jablka a nebo hrušky, na podzim přineseme šípky. Čím širší výběr vhodné potravy želvám dopřejeme, tím budou zdravější a vitálnější.
Pro želvy je velice oblíbenná činnost právě hledání dobré a chutné potravy v přírodě. Také i ve výběhu, je to činnost, kterou provádí po většinu aktivního času. Želva ve venkovním výběhu za pěkného počasí vylézá z boudy, šmejdí po výběhu a hledá si potravu. Když ji najde, párkrát si ukousne a hledá dál. Želvy samy poznají, jaké složení stravy právě v daném ročním období potřebují.
Různé druhy suchozemských želv mají různé potravinové nároky. Například želvy rodu Testudo a Agrionemys horsfieldi mají podobné chutě, ale želvy pardálí budou mít jídelníček o trochu chudší. Strava želv uhlířských je zase naopak bohatší.
Pro správný růst a vývoj želv je nutné, aby měly možnost doplňovat vápník. Nejlepším zdrojem jsou nadrcené vaječné skořápky, ošetřené před podáním v mikrovlce - abychom předešli salmonele. Vhodná je také sépiová kost, o kterou si zároveň obrušují želvičky zobák.
I želvám ve venkovních výbězích hážeme vaječné skořápky i nenadrcené, hravě si s nimi poradí.
V zimním období, kdy strava není tak rozmanitá, přidáváme cca jednou za deset dní několik granulek určených pro suchozemské želvy.




Voda a suchozemské želvy
6) Zimování suchozemských želv
Zimování vyžadují hlavně želvy rodu testudo (želva stepní, žlutohnědá..). Rod geochelone (želva leopardí) se naopak bez zimování docela dobře obejde. Želvičky je možné zimovat po dosažení 2-3 roku věku, vše závisí na kondici a zdravotním stavu želviček.
7) Rozmnožování želviček
Želví namlouvání
K úspěšnému rozmnožení je velmi důležité zimování želvy. Zimování podpoří její jarní aktivitu a rozmnožovací pud. V případě, že na jaře pozorujeme zápasy dvou želv, nejspíš dva samci bojují o samici. Poražený samec končí na zádech a vítěz má právo se pářit se samicí. Námluvy probíhají tak, že samec samici honí, kouše jí do hlavy a do noh, vráží do ní krunýřem. Jakmile se samice zastaví a čeká na samečka, ten se na ni vyšplhá a pevně ji obemkne předníma nohama. Po napáření sameček od samičky odchází. Želvy jsou jinak samotářské a zájem o sebe jeví jen v období rozmnožování, na jaře po skončení zimování. Pokud želvičky tedy nechováte pohromadě, měli byste je alespoň v tuto dobu připustit. Želvičky se rozmnožují až od pátého roku věku. Samce želvy poznáme podle toho, že samec má delší a tlustší ocas a řitní otvor má dále od konce karapaxu.
Samice naklade 3-100 vajec do písku nebo substrátu, měl by být pro ni v teráriu připravený. Po nakladení všech vajec je přemístěte do inkubátoru. Nejvhodnější teplotou pro vývoj zárodku je 23-29 °C. Pečlivě ji překontrolujeme teploměrem a podle potřeby ji upravíme. Důležitá je také přiměřená vlhkost. V případě velkého množství nakladených vajec si můžete inkubátor vyrobit třeba ze staré lednice a vajíčka do něj naskládat. Kdybychom nechali okolní substrát vyschnout, vyschla by i vajíčka, jejich skořápka je prodyšná. Naopak příliš vlhkosti znamená nebezpečí, že vajíčka zplesniví. Jestliže se nám podaří překonat tato úskalí, budeme odměněni pohledem na krásné novorozené želvičky.
Mláďata želv se vylíhnou po 80-130 dnech, pomocí tzv. vaječného zubu, který jim asi po týdnu upadne. Mláďata by měla mít dostatek vitaminů A, C, D a vápníku. Mláďátka nedávejte ihned k dospělým, připravte pro ně samostatné terárium. K dospělým želvám je přemístěte cca po měsíci.
8) Nemoci
Když vaše želva začne vykazovat příznaky nějakého onemocnění, okamžitě ji přemístěte do karanténní bedýnky. V té by měla být denně vyměňována voda a udržována stálá teplota okolo 27°C. Pečlivě sledujte její chování.
Nejčastějšími onemocněními jsou tato:
Avitaminóza (nedostatek vitaminů), která je častá u mláďat. Onemocnění se jmenuje křivice (rachitida). Léčba ne vždy pomáhá, proto je nutné veterinární ošetření. Želvy potřebují dostatek vápníku, vitaminů A a D. Nedostatek vápníku se pozná podle toho, že jim měkne krunýř.
Plísně jsou časté po různých poraněních. Prevencí plísní je čas od času vykoupání v mírně sladké vodě a přísné dodržování čistoty.
Cizopasníci (parazité)se rozdělují na vnitřní a vnější. Vnější můžou být klíšťata. Nebezpeční jsou právě tím, že způsobují poranění, která jsou vstupem pro infekci. Vnější parazity vždy musíme mechanicky odstranit. Vnitřní paraziti se do těla dostanou s potravou. V takovém případě se o vhodném způsobu léčby poradíme s veterinářem.
Někdy může dojít k zánětu spojivek, očnímu zákalu a při zanedbání léčby to může vést až k oslepnutí. Proto dbejte na čistotu a správnou výživu.
Trávicí potíže se projevují průjmy nebo zácpou a také nestrávenou potravou v trusu želv. Příčin může být mnoho - infekce, cizopasníci, špatná strava, ale i šok, či prudké zakolísání teploty. V těchto případech se poraďte s veterinářem nebo se zkušeným chovatelem o vhodné léčbě.
