Jak chovat vodní želvy

Vodní želvy - obecný popis
Vodní želvy se od suchozemských želv olišují tím, že mají celkově subtilnější tělo, méně klenutý krunýř a mezi prsty mají plovací blány. Sladkovodní želvy žijí ve většině teplejších řek na celém světě. Živí se a loví různé druhy ryb, ale ve stáří některé vodní želvy přecházejí na rostlinnou stravu. Želvy mají povětšinou hydrodinamický tvar krunýře, díky kterému mohou plavat vysokou rychlostí. Život prožijí ve vodě, ale když jsou opravdu teplé dny tak je často najdeme, jak se vyhřívají se na břehu, na nějakém kamenu nebo kládě. Vodní želvy mají nohy mírně zplacatělé, kvůli lepšímu pohybu ve vodě, ale zvládnou se dobře pohybovat i po souši. Vodní želvy umí dýchat pod vodou na omezenou dobu přes kůži.
Některé druhy vodních želv vhodné pro chov v domácnosti
Tento druh vodní želvy je u nás v České republice rozšířen nejvíce. Patří k nejhodnějším, nejkrásnějším a nejčilejším vodním želvám. Proto je velmi vhodná a atraktivní pro chov v bytě. Také je možné chovat ji po více kusech ve velkých chovných rybnících. Z toho důvodu je dnes želva nádherná nejrozšířenějším druhem.
Začínající chovatelé - tipy
- Již bylo uvedeno, že vodní želva není žádný domácí mazlíček a neměl by být koupen jen při spontánním nákupu. Zvláště by se neměla vodní želva pořizovat dětem bez dozoru, jelikož prvních pět let má každá želvička měkký krunýř, proto se stává, že dojde rychle k úhynu. Během těchto let se krunýř postupně zpevňuje a po pěti letech je již pevný.
- Želvy nádherné seženete ve zverimexech již jako jednoroční mláďata. Hřbetní štít je jako kruh, světle zelený s tmavými body a žlutými proužky. Na krku najdete dvě podélné červené linky. Proto jsou tyto želvičky tak roztomilé.
- Ve zverimexu si vybranou želvičku opravdu dobře prohlédněte. Podívejte se, jak želvička plave, jak se pohybuje, atd. Když je želva v pořádku, sama se potápí až na dno akvária a chvíli tam zůstane. Dále musíme prohlídnout krunýř, jestli není poškozený. Nozdry i oči musí být čisté a krunýř má být trochu pevnější než je kartón. Malé vodní želvičky pohybují stejně všemi končetinami a navíc se po nerovné ploše musí pohybovat se vzpřímenou hlavou.
- Želvičky mají rády společnost, proto je lepší koupit hned želv více - třeba hned tři. Musíte počítat s tím, že se budou zvyšovat nároky na prostor k chovu. Musíte mít k dispozici spoustu volného místa pro velké „želvárium“. Pokud nechcete založit chov, nemusíte si pořizovat tři želvy, začněte s jednou.
- Na převážení želviček stačí kartónová krabice nebo přepravka. Ujistěte se, že je pevně uzavřená, aby želvička nevypadla. Vycpěte krabici papírem, aby se želva v krabici moc nehýbala. Želva se může svými drápky papíru chytit a také má pocit většího bezpečí. Pokud bude převoz trvat několik hodin, měli byste želvě zajistit trošku vody nebo ji párkrát během cesty postříkat.
- Po převezení domů nastane doba karantény. Pokud vlastníte již jiné starší želvy, musí se nová malá želvička chovat odděleně. Malá želvička by mohla přenést na druhé želvy nějakou nemoc, která není ihned rozpoznatelná, nebo by se mohli mezisebou želvičky poprat o potravu.
Želvárium
Základem kvalitního chovu je mít dostatečně velké želvárium. Želvárium je kombinace akvária a terária. Část zabírá voda a částečně je to souš. Každá vodní želvička potřebuje hodně prostoru. Pokud budete chovat více želviček, tím budete potřebovat větší prostor. To platí jak o vodě, tak o souši. Pro jednu dospělou želvičku stačí prostor o velikosti cca 70x40x30 cm. Velmi záleží na tom, jaký druh vodní želvy chováte a kolik cm dorůstá.
Ostrůvek neboli souš by měla být tak velká, aby se na ní všechny želvičky pohodlně vešly. Aby nemusely lézt jedna přes druhou. Souš musí zahrnovat i písek, aby zde mohla samice naklást vajíčka.
Malé umělohmotné nádrže jsou praktické a snadno se čistí. Vybrat můžete i akvária, ale vodu byste měli zezačátku měnit každý den. Velmi důležitá je velikost nádrže. Pro želvičky s krunýřem kolem 3 – 4 cm počítejte s plochou dna cca 30 x 15 cm. Výška nádrže musí být minimálně stejná jako je délka želvičky, aby se v případě převrácení na hřbet mohla snadno obrátit. Dbejte na to, aby vody v nádrži bylo tolik, aby želvička dosáhla nozdrami z vody na vzduch. Stejně jako u ostatních domácích zvířat je důležité umístit její nádrž na klidné místo, nejlépe na vyvýšeném místě. Teplota vody v nádrži by měla být kolem 25 – 27°C, celý rok. Nezapomeňte na lampu a suché místečko - korek nebo kámen, kde se želva může chvíli slunit. Světlo by mělo být teplé cca 30 – 35°C, a pravidelně by měla být kontrolována teplota.

Výška vodní hladiny
Dekorace v nádrži
Můžeme přidat i kameny, rostlinky a kořeny.
Velmi důležitý je ostrůvek - souš na slunění. Ostrůvek vytvořte pomocí kamenů, větví, nějaké nádoby. V nabídce jsou i speciální želvária se skleněným ostrůvkem.
Jak teplá má být voda v nádrži
Pro vodní želvičky doporučujeme nerozbitné topítko, želvy do obyčejného topítka mohou snadno narazit, topítko by se mohlo rozbít a želvičku poranit.
Osvětlení nádrže
Výměna vody v nádrži
Vodovodní voda obsahuje škodlivé látky, které po chvilce z vody vyprchají. Proto je důležité nechat vodu dostatečně dlouho odstát, aby se také ustálila teplota. Na ošetření vody můžeme použít různé přípravky, třeba želví kondicionér - Želvík, dodá potřebný vápník.
Filtrační systém
Místo pro želvárium
Převoz želvy
Zimní klid
Jsou druhy vodních želv, které přezimují v době, kdy teplota vody klesá pod 15°C. Zahrabou se na dně řeky. V době hibernace srdce želv tluče jednou za několik minut a spotřebuje minimální množství kyslíku, který jim obstarají speciální buňky na ocasu.
- Pokud je v akváriu stálá vyšší teplota vody, tak želvy nezačnou zimovat vůbec. Pokud se teplota sníží, většinou želvy leží na dně akvária, mají zavřené oči a spí a nežerou. Občas se vylezou ohřát na ostrůvek.
- Pokud chováte želvy venku, počkejte, až se teploty v noci sníží pod 10°C. Na výběr jsou 2 možnosti:
- a) Želvy můžete nechat zimovat ve venkovním jezírku - to ale musí být dostatečně hluboké, aby se na dno jezírka, kde spí želvy, nedostal led. Pravidelně okysličujeme vodu tím, že vysekáváme díry do ledu na hladině. I tak je to riskantní.
- b) Želvy mohou zimovat třeby ve sklepě, kde bývá stabilní teplota 5-10°C.
Jak krmit vodní želvy
V mládí vodní želvy přijímají pouze masitou stravu. Rostlinnou stravu želvám nabízíme od pátého roku věku. V dospělosti tvoří téměř polovinu stravy. Nejlepší stravou mohou být žížaly, larvy pakomárů, plži, kuřecí, libové hovězí, rybí maso, atd. Strava musí být bohatá na vitaminy A, C a D. Pokud želva ztloustla, omezte jí potravu.
Mláďata krmímte každý den, protože spotřebují hodně enrgie na růst. Dospělé desetileté a víceleté krmíme jen třikrát týdně.
Mláďatům vodních želv nabízíme živou potravu, jako jsou malé žížaly, perloočky, larvy hmyzu, plži, blešivci i vodní rostliny. Zverimexy nabízejí také zmrazené drobné živočichy nebo suché granulky pro vodní želvy.
V pěti letech má již želva pevný krunýř a také ji můžeme jinak krmit. Želvám nabízíme drobné malé živočichy, poté větší, podáváme i rostlinnou stravu. Pokud nemáte jinou možnost, můžete krmit želvy i suchými granulemi, pak doplňujeme vitamíny.



Jak želvy komunikují
Pokud vystrkuje hlavu z vody, tak si také prohlíží okolí.
Samec si namlouvá samici, pokud "hladí" druhou želvičku po hlavě a jde o projev páření.
Odpočívá, vyhřívá se na sluníčku, pokud leží na ostrůvku s nataženýma nohama. Nerušte ji!
Nemoci želv
Nejčastější onemocnění želv:
- U mláďat je častá Avitaminóza (nedostatek vitaminů). Onemocnění se nazývá křivice. Je nutné zajet na veterinární ošetření. Želvy potřebují dostatek vápníku, vitaminů A a D. Podle měknutí krunýře poznáme nedostatek vápníku.
- Po poranění u želv se často vyskytnou plísně. Občasné vykoupání v mírně sladké vodě a dodržování čistoty je prevencí plísní.
- Infekce bývá nejčastěji způsobena bakteriemi, vodní želvy jsou na ní náchylnější, protože ji můžou dostat ze špinavé vody. Postihuje kůži i krunýř. Vznikají boláčky nebo vředy. Může dojít k otravě a úhynu želvy. Vetrinář je nezbytný.
- Cizopasníci (parazité), rozdělujeme je na vnitřní a vnější. Jsou to roztoči a pijavky. Způsobují poranění, do kterého se dostávají infekce. Vnější parazity mechanicky odstraníme. Vnitřní paraziti se do těla želv dostanou se stravou, v případě vnitřních parazitů navštivte veterináře.
-
Nemoci očí jsou způsobeny špatnou stravou nebo chladnou či špinavou vodou v nádrži. Mohou způsobit záněty spojivek, zákal očí. Při zanedbání léčby může dojít až k oslepnutí.
-
Trávicí potíže se projevují zácpou nebo průjmy a nestrávenou potravou v trusu. Mohou za to cizopasníci, jídelníček, infekce, či šok nebo prudké kolísání teploty. Poraďte se s veterinářem nebo zkušeným chovatelem o možné léčbě.
Jak rozeznat pohlaví želv
Pro rozeznání pohlaví želv si všimněte následujících znaků:
- samečci jsou značně menší než samice
- samečci mají delší ocásek a drápky na předních končetinách než samice
- někteří samečci mají dovnitř klenutý plastron
Rozmnožování želv
Čas páření želv
Bývá v teplejších obdobích už v zimě, vrcholem rozmnožovacího období bývá duben a květen.
V ROZMNOŽOVACÍM OBDOBÍ agresivita samečka
Samečci jsou v období rozmnožování výrazně aktivnější a agresivnější. Kousají samičky, a to může být na malé ploše želvária velkým nebezpečím pro samičky.
Sameček i samička se při namlouvání řídí i čichem. Nezaměnitelná je pachová stopa i průběh namlouvacího rituálu, takže spáření s druhově nevhodným partnerem je vyloučené. Sameček se přibližuje k samičce zepředu, vztahuje k ní přední packy a hladí ji na hlavičce.
Samička leží klidně na dně nádrže a nataženýma zadníma nohama nadzvedává zadní část těla, tím je připravena k páření. Sameček ji velkým obloukem obepluje, zezadu se k ní přibliží, pak ji očichává a vyšplhá na její hřbet. Toto se několik dnů opakuje, pak sameček zaujme pozici, při které stojí ve vodě téměř svisle a svým ocáskem obejme ocas samičky. V tuto chvíli dochází ke kontaktu obou kloak a k vlastnímu páření. Spojení samce a samičky trvá cca 10 - 15 minut.
Samičku po páření sledujeme po dobu 4 - 6 týdnů, než dojde ke kladení vajíček. Samička snáší 1 - 2 měsíce po páření.
Před snášením dělá samička velký hluk, plave rychle sem a tam, atd. Také se samička stěhuje z vody na souš, hodně se vyhřívá. Dalším nepřehlédnutelným znakem, že je samička připravena snášet, je hrabání samičky předními i zadními nožkami. Na stěně želvária musí mít samička bedýnku se snadným přístupem, v ní vrstvu 20 - 25 cm písku nebo písku a rašeliny. Bedýnka musí být dostatečně velká, aby se v ní samička mohla v pohodě otáčet a hrabat. Aby měla samička dostatek místa pro kladení. Místo vyhříváme zdrojem tepla. Samička snáší vícekrát, pokaždé určitý počet vajíček. Před druhým a dalším snášením se projevují stejné příznaky.
Samička si vyhrabe nohama jamku do které naklade vajíčka. Aby vajíčka snadno vyklouzla z těla samičky, z análních váčků vytéká tekutina, která vlhčí substrát. Potom jsou vajíčka pokrytá průhledným slizem.
Samice želv snáší do hlíny nebo písku na břehu kožovitá vajíčka v počtu asi 5 - 22 vajec. Při umělém odchovu želva snáší vejce do připraveného substrátu. Odtud vejce musíme vzít a přemístit je do inkubátoru. Během manipulace nesmíte s vejci otáčet! Tepolota v inkubátoru by měla být kolem 30 °C, mláďata se vylíhnou za cca 130 dní. S otázkou rozmnožování souvisí také zimování želv. Není na to zatím jednotný názor, zda zimování hraje klíčovou roli při rozmnožování.